Maktub

Do Rakouska, lyžovat, už za chvíli.

Ještě jsem doma, ale těším se jak malé dítě.

…děsně moc, mě to štve.

Discopříběh, discopříběh… smutná, hezká scéna. Jako z filmu… z filmu vlastně. 

Předevčírem jsem koukal na We Were Soldiers, hodnotit ale nebudu, už jsem říkal, že je to skvělý film. Předtím jsem ale viděl dokument Pan Parkinson na ČT2, docela mne to vzalo… docela hodně, řekl bych. Člověk, kterého vlastně vůbec neznám… bylo mi ho dost líto.

Dávej ber, dávej co máš, co můžeš!

Jj, Kamarád do deště, další klasika. Asi si to seženu na DVD, protože ta kazetová verze už je poměrně stará. 

Co že to bylo včera? Středa… a já mám pocit, že čtvrtek. Kytara beze strun, hrůza… ale v sobotu budou nové. Jestli teda Vašek přiveze. No, mohl by, když už jsem mu to i zaplatil. 

A já si půjdu zabalit nějaké ty věci. Za necelé čtyři hodinky… zatím. 

««« Předchozí text: Had je slepýš. Následující text: Zatáhnout oponu. »»»

Omnius | 31. 1. 2008 Čt 20.11 | Tak nějak | trvalý odkaz | tisk | 179x